B se snaží blogovat

Líbí? :)

Před nedávnem jsme byli v Ostravě a zašli jsme si na výstavu "Breaky, beaty a stepy s Duchem Svatým" od Krištofa Kintery a bylo to vážně zajímavé. V první chvíli mě jeden exponát vážně vyděsil. Bylo to dítě v červené mikině s kapucí a riflích, stálo čelem ke zdi a vypadalo jak živé. Když jsme přišli blíž, žačalo hlavou mlátit do zdi, vážně jsem úplně nadskočila.....a nebyla jsem sama.....ono na videu to nemá zas takový účinek, ale posuďte sami.....

revolutin

Další z věcí, které mě zaulaly:

bad innovation

red is comming ..........tady mě překvapilo hlavně to, že vybourali kus zdi tak, aby vypalo, že ta rudá barva stříká přímo ze stěny, stejně tak byla vymlácená díra pod hlavou toho chlapečka výš.

fatal egoist ...........a tohle jsem asi nepochopila......

Další práce autora můžete najít tady: http://kristofkintera.com/

Líbí?

Kde jsou ty časy, kdy jsme neměli mobil, internet a pevnou jenom někdo.......je to k neuvěření, ale zjistila jsem, že nejsme schopní se bez mobilu na ničem domluvit........tak třeba minulý týden měla být v sobotu akce. Vědělo se o ní dva měsíce dopředu, domlouvala se asi měsíc.........a když se mě v pondělí ptali tak jak jste domluvení......musela jsem odpovědět, že ještě nijak, že jdem ve středu do hospody všechno pořádně probrat.........jenomže v hospodě o tom nepadlo ani slůvko.....tak jsme domluvili další podezení na pátek.........a tam jsme se domluvili, že si v sobotu napíšem.............a napsali jsme si dvě hodiny před odjezdem vlaku..........takže jsem to málem nestihla.........je to vůbec možné?

Vždycky jsem si myslela, že se v poho bez mobilu obejdu, ale tohle mě docela dostalo. Začala jsem přemýšlet..........jsme my ještě schopní si něco dopředu naplánovat? Nebo se dopředu domluvit.............třeba na týden dopředu? To je docela děs.

Nedávno se konalo slavnostní otevření jedné obrovské budovy ve městě.......s kamarádkou jsme to tam šly očíhnout....a náležitě zkritizovat.......a jak jsme se tak poflakovaly kolem......našly jsme jedny dveře, zkusily je otevřít..........pak jsme vlezly dovnitř......a když jsme se chtěly vrátit......dveře už otevřít nešly.......pěkná zrada, co? Dopadlo to tak, že jsme na druhé straně místnosti objevily dveře s nápisem "únikový východ"......naštěstí, tyhle dveře otevřít šly.......vydaly jsme se proto dolů, do prvního patra.......kde jsme narazily na další zavřené dveře únikového východu........tak jsme zkusily přízemí, kde se nám konečně podařilo uniknout s nějakými pány, ktří ještě budovu dodělávali.........nesli nějaké fošny či co........no, při představě, že tam stojíme jak trubky a do slavnostních projevů různých hodnostářů křičíme o pomoc, že jsme se zasekly v únikovém východě, mi moc dobře nebylo :) No ale taky bysme ten trapas pouze drobného rázu přežily.

Po proslovech následoval raut v šestém patře........kam jsme radši šly po schodech.........s tichou shodou, že výtah riskovat nebudeme.........co dodat......mňamky, nebyla to špatná akce :)

Před několika dny jsem se poflakovala kolem okna a dívala se na dvůr, když jsem uviděla naši kočku Punťu jak se plíží po střeše prádelky. Přišlo mi to divné, tam kočky obvykle nechodí, proto jsem ji sledovala dál. Puntík začala volat ostatní "loveckým pomňaukem" a přikrčená obezřetně postupovala ke štítu, kde seděla straka. Straka ji chvilku se zájmem pozorovala a pak odletěla. Udělala kolečko kolem střechy a vrátila se na stejné místo, kde stála před tím, několikrát naklonila hlavu ze strany na stranu a začala hopkat směrem ke kočce. Punťa usoudila, že to nebude jenom tak a dala se na taktický ústup obloukem okolo straky. Straku to viditelně pobavilo a ve chvíli, kdy Punťa stála na kraji střechy, otočená zády, se straka vznesla a zobla ji do zadku. Punťa se lekla tak, že spadla ze střechy. Naštěstí pod střechou je ještě jedna menší stříška s pěticentimetrovou vrstvou mechu, takže se lovci ani kořisti nic nestalo.

(ono když si to po sobě tak čtu, tak to zas není tak vtipné, ale měli byste to vidět :) )

.....ale co teď dál?

Znáte to......člověk si pořád říká....až to zvládnu, tak...se vrhnu na blog....tak budu cvičit....tak budu chodit na porocházky se psem...........

ale co teď dál?

..........vážně, koupila, sama, dobrovolně.......a za 900kč.......a to mi už dávno není sedumnááááááááct..........ale teď vážně, jediná potíž Prestyžek je, že získaly neblahou pověst svým neměnným nemoderním designem.......jinak jsou to opravdu úplně super boty......po týdnu nošení mě už nebolí nohy....a to kolena a plosky (nechci psát šlapky, pro tu pubertální část čtenářů).....(pravda, že u těch kolen si nejsem jistá, jestli to nějak obuv ovlivní)........nicméně, fakt je ten, že se mi v nich opravdu dobře chodí, jelikož mají nějakou tu klenbu, nevím co si o tom myslí ortoped, ale mně ty placaté podrážky prostě nevyhovují........a dostala jsem slíbeno, že budou nepromokavé, zatím jsem to teda naštěstí neměla možnost vyzkoušet, ale snad to bude pravda.

Paní v obuvi mě docela pobavila úhybným manévrem zatloukat zatloukat zatloukat, když mi tvrdila, že: "vážně to není rozdělené na dámské a pánské, jeto to jenom jedna řada".........když na netu je jasně psané něco jiného..........bylo to totiž tak, že dámská řada mi byla samozřejmě malá, proto jsem zkoušela tu pánskou a paní prodavačka měla asi obavu, že neprodá :)

A jak že ten zázrak vlastně vypadá? Že to všichi víte? Že je to notoricky známé? Ee, Prestige mají totiž už nějakou dobu nový design :) Já mám ty černé, i když jsem chtěla modré (ale ty proklaté velikosti).

....a co si o ní myslíte vy?

Líbí?

......neudržela jsem se, když matinka zase vnoučátkovala na našeho psa....(vnoučátkovala = "Ty mo je maly vnoučátko! Chceš se se mnou dívat z okna? Tady jede autíčko a divej, tam je pejsek.").......byli jsme totiž na poli a Prcek objevil nějakou díru, chvilku do ní čuchal, pak se u ní něco pohnulo a já ve své nekonečné naivitě říkám: "Dívej, myška."......jenomže jsem zapomněla, že je Prcek rychlej jak sračka a že nejradši dívá tlamou. Nebohou myšku rychlostí blesku chytil a než jsem mohla cokoliv udělat skousnul. Pak myšku vyplivnul, podíval se na ni a protože se chuderka ještě hýbala, znova ji sebral a dočista zadávil.......poprvé v životě.....a já blbec jsem ho měla za troubu, který by se s ní jenom chvilku honil.........vlastně to bylo obrovské štěstí, že to odnesla jenom ta myška.....deset minut před tím jsme totiž potkali paní co pásla hejno slepic......a prckovi se slepičky vždycky líbily......a prcek byl na volno.....ještě že ho paní zaskočila tím, že měla v ruce prut.......bylo úplně vidět, jak mu prošrotovalo hlavou, že bratření se se slipkama mu za tu námahu nestojí.

Ale ještě k tomu vnoučátkování........já na to taky někdy zapomínám.....třeba když na něho mluvím a vidím, že mi rozumí, když vyspává u krbu, když se mi zavrtá pod peřinu, když ho trestám nebo když se chce mazlit........ale ona je to vlastně šelma a ne němé děcko.......je to lovecká vytrvalá pracovní rasa.......hyperaktivní pes..........a co když mu jednou rupne v kouli a napadne ho, že ta myšina nebyla zas tak špatná a jak asi chutná kočička........a zadáví mi kočky..........

Zase jsem vyrazila do víru města pokusit se sehnat rifle, které by byly na normálního člověka........ocitla jsem se totiž v prekérní situaci.....všechny kalhoty co vlastním se rozhodly, že odejdou do věčných lovišť najednou, tedy kromě jedněch......naštěstí......a teď už několik měsíců......(no před Vánocema jsem s tím určitě začala)......nemůžu najít rifle, které by mi byly..........proto jsem si dneska vyšla pro další ponižující zkušenosti s velikostí XL (větší neměli).....já si vůbec nepřipadám tlustá nebo tak, ale když se mi stalo už po několikáté že jsem se do těch pitomých věcí nenarvala.......tentokrát jsem měla problém s lýtky.....kdo vymyslel takový dementní střih co teď všude mají, to by mě zajímalo....a taky by mě zajímalo na koho to sakra šijí.......

........tak jsem se naštvala, že jsem to po hodině zbaběle vzdala a radši jsem si zašla koupit DVDčko pro zlepšení nálady......už se těším na Toshira Mifune

Právě jsem vyslechla hlášené obecního rozhlasu........starosta zve k zakoupení pečených makrel na Farské zahradě u příležitosti oslav MDŽ :D

Mě to ted přijde dost prčovní....oslavit MDŽ pečenou makrelou :)

.......v pondělí jsem nastoupila do nové budovy a každé ráno (někdy i několikrát) si vyběhnu schody do pátého patra.........ne že by tu nebyl výtah, ale tak nějak si říkám, že když budu celý den sedet u kompu.........no, nicméně na tom schodišti se mi zdálo něco divného......vůbec jsem netušila co........nic konkrétního, jenom takový pocit.......jako že nějaká drobnost nesedí.......a dnes ráno jsem na to konečně přišla.........odhalila jsem šokující tajemství zdejšího schodiště: do jednoho mezipatra vede o jeden schod míň!

Taková blbost, říkáte si, ale jak se to mohlo stát? Znamená to, že jedno patro je nižší? Že se architekt seknul? Že jsou tam jinak vysoké schody? Nebo že jsem se několikrát po sobě sekla v počítání (= že neumím napočítat do dvanácti)?

To jsou věci :)

.......a asi dost.......jak jsem na to přišla? Před několika dny jsem si koupila novotu.....teda pro mě je to novota, viděla jsem to poprvé v životě, řekla jsem si, že to okoštuju........rozvázala jsem sáček a nadechla se vůně, která se z něho linula.......a v tu ránu jsem úplně cítila jak se mi rozšířily zornice.......to asi nebude úplně normální......měla bych s tím asi něco dělat.........

A co že v tom pytlíku vlastně bylo? Kávová zrna v čokoládě......je to dobrotka až na to, že po rozkousání máte plnou hubu socu :D

Minulý víkend byl ve vedlejší vesnici maškarní ples. S kamarádkou jsme byly za dvojku, kterou jistě bez obtíží poznáte ;)

Bráška byl za slečnu. V tombole vyhrál "tu nejzkurvenější cenu" nebo-li dřevěné poličky a destičku do kuchyně. Ale podle mě to nebylo nejhorší.....mohl získat balíčk pro maminky s dětmi.

A my jsme vyhrály cenu za druhou nejlepší masku....cena nám byla udělena dohromady se skupinou zombíků, kteří byli opravdu skvělí. Bylo to deset kilo pískového cukru v jednom jediném pytli.

První cenu získala slečna v saku s namalovaným knírkem....tvrdila o sobě, že je myslivec.

Všechny masky, které tu vidíte jsou dílem zručné kamarádky, koupené je pouze oblečení........masky jsou ruční práce.

......proto jsem mu poslala skákací kuličku....

........a pak druhou.....

......a pak mi je nechtěl vrátit :)

Pošlete ho k nám do města pro obyčejný žlutý rolák (ne rolák jako svetr, ale rolák jako tričko). Včera jsem tím strávila nejmíň čtyři hodiny.....prolezla jsem všechny obchody (rolák mají, i ve žluté, ale jenom s krátkým rukávem a různým módním řasením), všechny vietnamské obchody (rolák mají ale jen miniaturní a v červené, modré nebo neidentifikovatelné béžové barvě nebo žlutý s krátkými rukávy bez módního řasení, ale tak miniaturní, že bych do toho ani ruku nestrčila) a tržnice (roláky mají miniaturní v bílé, červené, modré a divné barvě).......prostě děs.....

.....asi ani nemusím dodávat, že jsem nic nekoupila, že?

Nejdřív se mi ho podařilo....

.....uspat.....

.....ale pak se vzbudil....

....a za pět sekund poté.....

......znovu začalo peklo.....

.....a já jsem toho zase moc neudělala.....